Trocha oprávněný prokrastinace

Asi už vás napadlo, že mám teď blog tak trochu na háku. A taky, že jo! Abych pravdu řekla, sotva vezmu telefon do ruky, abych něco vyfotila. Byť by to mělo být pár rádoby uměleckých fotek z lesa, hor, měst.. nebo cokoli jinýho. O pečení a motání se v kuchyni radši ani nemluvím.

Jsem ranní ptáče, ke štěstí mi stačí šest hodin spánku a vstávání o víkendu na brzký dlouhý snídaně mi přináší pokoj do duše. Za normálních okolností.. 

.. jenže ty před pár měsíci na dlouhou dobu pominuly. ♥

Tu moji rutinu změnilo nejspíš to nejúžasnější zjištění pod Sluncem.

Budeme tři.

-----------------------------

Před rokem jsem si zoufala, že mě tu ten můj voják nechává na půl roku samotnou a rok přesně na to, co odlítal, se mi ZASE otočil život vzhůru nohama, když se na tom počůraným papírku zjevily dvě čárky. 

A na dalších čtyřech taky.. 

.. no pro jistotu jsem hned další den vymetla lékárnu a nechala tam majlant za další, přesnější, co ukazují i aktuální fázi. 

No a tak to začalo být rázem reálnější. 

Začal koloběh ranních nevolností, co se v mým případě odehrávaly zásadně odpoledne. Ze šesti kdysi dostačujících hodin pro spánek je rázem při nejmenším deset a každou volnou chvíli spíš než motáním se v kuchyni, strávím omotaná kolem těhotenskýho polštáře. Kdybych totiž sebrala veškerou sílu a investovala ji do pečení, už nenajdu žádnou na to, uklidit ten bordel po něm.. O:)

.. nehledě na to, že moje pečící triky při zjišťování, jestli to nebo tohle bude vůbec dobrý, jsou ty tam, protože ochutnávání syrovýho těsta zkrátka nepřichází v úvahu. 

Takže spíš než hodiny strávený vymýšlením, focením a následným upravováním fotek, radši zaujmu polohu lenochoda na větvi (protože přesně tak to kolikrát s tím polštářem vypadá), popadnu knížku, nějakou sváču (hlavně tu sváču) a prostě odpočívám. 

Dost naivně jsem si myslela, že to bude trvat jen chviličku, ale ono to ne a ne odeznít.. a tak se tomu nebráním a odpočívám kdykoli je to jen možný. Veškerou energii, kterou se do sebe pokouším dostat, to moje tělo stejně investuje do vytváření toho malýho VELKÝHO zázraku a když mi náhodou nějaká zbývá, jdu se ven projít nebo dobíjím baterky jógou. 

Těhotenský divno-chutě se mi vyhnuly obloukem, fakt. Na křídu nebo omítku vážně chuť nemám. Ale i ty ranní nevolnosti (co přicházely pár prvních týdnů jenom odpoledne), jsem zmákla bravurně. Ani jednou jsem se nemusela přiblížit k záchodový míse. Vždycky, když mi bylo zle.. jako fakt zle.. jsem přemýšlela, co by mi mohlo zklidnit žaludek, a když jsem na tu danou věc přišla, dokud jsem si ji nedala, bylo mi pořád špatně. Takže jsem se pár týdnů točila v začarovaným kruhu rybičkový pomazánky, špaget s kečupem, pečených brambor, kyselých okurek a pistáciový zmrzliny.. 

.. jo a tu rybičkovou pomazánku, tu umím fakt skvělou!

Jestli jsem něco nemohla fakt cítit, byl to závan čerstvý zeleniny při otevření ledničky, pomyšlení na syrový těsto nebo nakyslá vůně kvásku. A že jsme se toho s Pepinou do tý doby něco napekly. 

-----------------------------

Loni v prosinci jsme podnikli měsíční cestu na druhou stranu Zeměkoule a protože nám to bylo nejspíš málo, letos se necháme vystřelit rovnou do jiný galaxie a ne jen na měsíc, ale už na furt.. 

.. a víte co?

Miluju to.

Miluju zjištění, že budeme tři. Miluju ten pocit, že ve mně roste nový život a hlavně miluju to, že budu máma vedle toho nejúžasnějšího chlapa pod Sluncem. 

Každý den víc a víc. 

♥