Chuťovka s kozím sýrem, broskvemi a první letní víkend
Dneska to není ani tak o receptu jako o tom, jak mě dokážou fascinovat maličkosti...... že o tom píšu i článek na blog.
První - oficiálně - letní víkend máme za sebou a za poslední asi tak dva měsíce, bych řekla, že byl ten nejchladnější.
Léto a teplo.. to miluju ♥, ale tenhle víkend (vlastně skoro polovinu minulýho týdne), když se člověk podíval ven, viděl ty spektakulární děsivý mraky a ohýbající se stromy pod náporem větru, úplně to lákalo si zalézt pod peřinu s šálkem horký čokolády a otevřít si knížku nebo pustit film.
I když děsně ráda "mrhám" časem v plavkách v trávě na sluníčku a těch měsíců, kdy to takhle jde, není moc, ten pocit natažených pletených ponožek přes vytahaný tepláky s gumou skoro v podpaží, má taky něco do sebe. Nehledě na to, jak děsně sexy to je.
Dva víkendy po sobě jsem teď rodičům hlídala malou Mayu. Nechtěla jsem ji brát k sobě, protože je zvyklá na zahradu. A ruku na srdce, kdo by si tu zahradu nechtěl užívat s ní a navíc v tomhle ročním období, kdy je venku plno šťavnatých třešní, rybízu, malin, jahod, okurek, fazolových lusků a kdovíčeho ještě dalšího.
Ta chlupatá potvůrka mě každý ráno před pátou tahala z postele. Měla totiž hlad, ale věděla, že snídani dostane až po vyvenčení, takže stála u dveří bez toho, aniž by tam něco akutního potřebovala dělat. Moc dobře totiž věděla, že stejně popadnu misku (když už musím do toho chladného rána ven) a nebudu kontrolovat, co tam dělá nebo nedělá. Dokud jsem tu misku nenaplnila malinami a trochu se neprotáhla, pobíhala po zahradě a čekala, až dojdu k třešni a o pár z nich se s ní rozdělím. I když byl ten keř malinami úplně obsypaný, chvíli mi to trvalo. Na nohách jsem měla už od začátku husí kůži z ranní rosy a té zimy, ale i tak jsem víc těch malin rovnou snědla a na ovesnou kaši ke snídani mi jich moc nezbylo.
V týdnu jsem se po týhle naší ranní estrádě šla trochu protáhnout a rovnou nasnídat, o víkendu jsem si ale ještě zalezla na chvíli pod deku, i když jsem věděla, že šance na to usnout, je skoro mizivá. Hlavně proto, že Maya má vždycky děsnou radost, že už jsem taky vzhůru a tak do mě čumákem pořád doráží. A takhle to dělá do tý doby, dokud se mi vlastně spát už ani nechce a ji to unaví natolik, že se stulí do klubíčka a vytuhne skoro na půl dne.
Pak nastává moje nejoblíbenější část dne.
Několika hodinový sezení u snídaně.
Rozjímání.
Čerstvě namletá káva.
Oblíbený písničky. Ten starý jazz. ♥
Pořád slýchám poznámky typu - několik hodin u snídaně? Proč se radši nevyspíš - no to je jednoduchý. Já to takhle miluju. Ale vážně. Děsně mě to naplňuje a i když vstanu s trochu špatnou náladou, něco mě rozčiluje, tohle pomůže. Teda upřímně - pomáhá na to i si jen přivonět k té čerstvě mleté kávě ♥, ale ty ostatní detaily to vystřelí ještě o několik levelů výš.
Už dlouho jsem chtěla zkusit kozí sýr s nějakým jiným ovocem než jahodami. Ano, jahodami! Takže když jsem viděla v krámě ty krásný broskve, šla bych klidně spát v 6 večer, jen aby už bylo ráno. Jakpak bych mohla polehávat dýl než do 7, když vím, že mě čeká snídaně plná nových chutí :)
Myslím, že i když nejste zrovna milovníci sladko-slaných kombinací, tahle vás příjemně překvapí :) Vrstvička čerstvého sýru pod broskvemi totiž trochu stahuje výrazný kozí sýr a nakonec se chutě krásně propojí. Zamilovala jsem si to ♥
Nakonec jsem se po dvou šálcích kávy podívala z okna a viděla, jak se ta obloha černá mnohem víc. Vítr si se stromy taky pohrával, jako by to nic nebylo a tak jsem pro jistotu vytáhla Mayu na procházku dřív, než by se stihla vzepřít kvůli blížícímu se dešti a nešla nikam.
Stejně nejásala, když ji ten vítr táhl k obrubáku, kam se zrovna nechystala. Já se ale vždycky neudržím a směju se jí. Kdyby mohla mluvit tak by mě asi pěkně vyhlásila. Jenže ono to nejde, se nesmát. Ty její jinak vcelku koordinovaný pohyby totiž vypadaj, že má trochu upito, když jde nakřivo. Tak jsem ji nechala se procházet po louce a sama se kochala stébly trávy, co tancovaly stejně jako ty její pomatený ťapky.
I když kolikrát spíš protestuje, nakonec je stejně ráda, že je venku. Už jen kvůli tomu, že po návratu domů ji čeká aspoň hrst třešní nebo pár piškotů.
A mě?
Mě další porce víkendového odpočinku s knížkou, filmy, načechranou peřinou, ty vytahaný tepláky a konečně... čokoláda.
Nebo jsem si to tak aspoň malovala.
Nakonec jsem ale absolvovala ještě jednu kávovou návštěvu, která následovala propršeným jarmarkem na horách. Ještě, že jsem stihla Mayu unavit už ráno, protože tohle by se jí moc nelíbilo. Mě a mým kudrnatým vlasům, se déšť teda taky moc nezamlouvá, nebudu lhát :D, ale stánek plný valašských frgálů a kremrolí to celý zachránil, a tak i přes změnu plánu jsme si tenhle chladný víkend víc než užili ♥
Kdyby tady byl takový ten smajlík, jak se drží za hlavu, už ho sem dávno dám.
Léto a teplo.. to miluju ♥, ale tenhle víkend (vlastně skoro polovinu minulýho týdne), když se člověk podíval ven, viděl ty spektakulární děsivý mraky a ohýbající se stromy pod náporem větru, úplně to lákalo si zalézt pod peřinu s šálkem horký čokolády a otevřít si knížku nebo pustit film.
I když děsně ráda "mrhám" časem v plavkách v trávě na sluníčku a těch měsíců, kdy to takhle jde, není moc, ten pocit natažených pletených ponožek přes vytahaný tepláky s gumou skoro v podpaží, má taky něco do sebe. Nehledě na to, jak děsně sexy to je.
Dva víkendy po sobě jsem teď rodičům hlídala malou Mayu. Nechtěla jsem ji brát k sobě, protože je zvyklá na zahradu. A ruku na srdce, kdo by si tu zahradu nechtěl užívat s ní a navíc v tomhle ročním období, kdy je venku plno šťavnatých třešní, rybízu, malin, jahod, okurek, fazolových lusků a kdovíčeho ještě dalšího.
Ta chlupatá potvůrka mě každý ráno před pátou tahala z postele. Měla totiž hlad, ale věděla, že snídani dostane až po vyvenčení, takže stála u dveří bez toho, aniž by tam něco akutního potřebovala dělat. Moc dobře totiž věděla, že stejně popadnu misku (když už musím do toho chladného rána ven) a nebudu kontrolovat, co tam dělá nebo nedělá. Dokud jsem tu misku nenaplnila malinami a trochu se neprotáhla, pobíhala po zahradě a čekala, až dojdu k třešni a o pár z nich se s ní rozdělím. I když byl ten keř malinami úplně obsypaný, chvíli mi to trvalo. Na nohách jsem měla už od začátku husí kůži z ranní rosy a té zimy, ale i tak jsem víc těch malin rovnou snědla a na ovesnou kaši ke snídani mi jich moc nezbylo.
V týdnu jsem se po týhle naší ranní estrádě šla trochu protáhnout a rovnou nasnídat, o víkendu jsem si ale ještě zalezla na chvíli pod deku, i když jsem věděla, že šance na to usnout, je skoro mizivá. Hlavně proto, že Maya má vždycky děsnou radost, že už jsem taky vzhůru a tak do mě čumákem pořád doráží. A takhle to dělá do tý doby, dokud se mi vlastně spát už ani nechce a ji to unaví natolik, že se stulí do klubíčka a vytuhne skoro na půl dne.
Pak nastává moje nejoblíbenější část dne.
Několika hodinový sezení u snídaně.
Rozjímání.
Čerstvě namletá káva.
Oblíbený písničky. Ten starý jazz. ♥
Pořád slýchám poznámky typu - několik hodin u snídaně? Proč se radši nevyspíš - no to je jednoduchý. Já to takhle miluju. Ale vážně. Děsně mě to naplňuje a i když vstanu s trochu špatnou náladou, něco mě rozčiluje, tohle pomůže. Teda upřímně - pomáhá na to i si jen přivonět k té čerstvě mleté kávě ♥, ale ty ostatní detaily to vystřelí ještě o několik levelů výš.
Už dlouho jsem chtěla zkusit kozí sýr s nějakým jiným ovocem než jahodami. Ano, jahodami! Takže když jsem viděla v krámě ty krásný broskve, šla bych klidně spát v 6 večer, jen aby už bylo ráno. Jakpak bych mohla polehávat dýl než do 7, když vím, že mě čeká snídaně plná nových chutí :)
Tak si pište:
- dva plátky celozrnného pečiva (stejně dobře poslouží i rozpečený žitný chléb)
- čerstvý sýr (Lučina, žervé, ..)
- 1 broskev
- čerstvý kozí sýr
Mám ráda pečivo plné semínek, když ale zrovna takové nemám po ruce, použiju žitný chléb a na závěr posypu praženými dýňovými nebo jinými semínky. Pečivo si zlehka rozpeču v troubě, jen aby se trochu prohřálo a křupalo, pak potřu slabší vrstvou Lučiny, pokladu nakrájenou broskví a čerstvým kozím sýrem.
Myslím, že i když nejste zrovna milovníci sladko-slaných kombinací, tahle vás příjemně překvapí :) Vrstvička čerstvého sýru pod broskvemi totiž trochu stahuje výrazný kozí sýr a nakonec se chutě krásně propojí. Zamilovala jsem si to ♥
Stejně nejásala, když ji ten vítr táhl k obrubáku, kam se zrovna nechystala. Já se ale vždycky neudržím a směju se jí. Kdyby mohla mluvit tak by mě asi pěkně vyhlásila. Jenže ono to nejde, se nesmát. Ty její jinak vcelku koordinovaný pohyby totiž vypadaj, že má trochu upito, když jde nakřivo. Tak jsem ji nechala se procházet po louce a sama se kochala stébly trávy, co tancovaly stejně jako ty její pomatený ťapky.
I když kolikrát spíš protestuje, nakonec je stejně ráda, že je venku. Už jen kvůli tomu, že po návratu domů ji čeká aspoň hrst třešní nebo pár piškotů.
A mě?
Mě další porce víkendového odpočinku s knížkou, filmy, načechranou peřinou, ty vytahaný tepláky a konečně... čokoláda.
Nebo jsem si to tak aspoň malovala.
Nakonec jsem ale absolvovala ještě jednu kávovou návštěvu, která následovala propršeným jarmarkem na horách. Ještě, že jsem stihla Mayu unavit už ráno, protože tohle by se jí moc nelíbilo. Mě a mým kudrnatým vlasům, se déšť teda taky moc nezamlouvá, nebudu lhát :D, ale stánek plný valašských frgálů a kremrolí to celý zachránil, a tak i přes změnu plánu jsme si tenhle chladný víkend víc než užili ♥
Komentáře
Okomentovat