Perníkové kuličky z ořechového másla

Teprve až teď u mě pomaličku ale jistě odeznívá ta vánoční atmosféra a začínám se vzpamatovávat ze všeho toho shonu. Shánění dárků, nakupování jídla na svátky, abych náhodou neumřela hlady (protože to u mě "vážně hrozí"....), pečení cukroví a takhle bych tady mohla pokračovat ještě dlouho.

Akorát, že tohle vlastně vůbec není můj případ.

Abych byla upřímná, vánoční shon mi nic neříká. Co se týče dárků, tak ty už mám většinou nakoupené dost brzo. Mám takový svůj vlastní systém. Nikdo neříká, že musíte všechno dělat podle toho, jak to dělají všichni okolo. Když se mi náhodou podaří, že ještě na začátku listopadu nemám všechny dárky zařízené, je ideální čas na to, vyhradit si na to celý měsíc. Ať už nakupuju v obchodech nebo na internetu, mám skoro stoprocentní jistotu, že se objednávky stihnou vyřídit ještě před Vánoci :). 

Prosinec je pak dost pravidelně měsícem, který investuju do sebe. Vždycky se na to těším jak malá holka. Ale když říkám, že prosinec je můj, nutně to neznamená, že si jdu každý den koupit něco na sebe (ačkoli netvrdím, že se to nestává :-X). Důležité je pro mě začít pěkně pomalu. I když - záleží na úhlu pohledu.

Většinou jde o drobnosti jako - zpomalit, vzít si v práci půl den volna a jít se projít do lesa nebo si vzít knížku a sednout si do kavárny ♥, zajít si po roce na masáž, navštívit prarodiče, jet na vánoční trhy do jiného města, strávit víkend s kamarádkou, být celý den v pyžamu, snídat v posteli, vstávat o hodinu dýl, přijít pozdě do práce, .. 

Leckdo by mě mohl zarazit, že Vánoce, potažmo právě prosinec jako takový, by spíš měl být o těch nejbližších a ne o nás. Jenže to, že trávím víc čas s rodinou a předám dárky od Ježíška, je moje malá osobní loterie. To, že jsem s nimi, to nedělám pro ně, to není žádná výhra, že se mnou oni musí trávit čas, dělám to pro sebe. Dárky, které jim udělají radost, činí šťastnou hlavně mě. Takže 

- prosinec... je prostě můj. -

Abych se ale vrátila k tomu, jak řeším "cukroví". Nepeču ho. 

Ne, že bych ho neměla ráda, ale všechny ty rodinné návštěvy. Všude je ho plno. Kdybych ho měla mít ještě hromadu doma, musela bych pro sebe věnovat ještě leden, a to kupováním alespoň o dvě velikosti většího oblečení. Třeba / snad se k tomu jednou dopracuju, ale co se týče jídla, v podstatě nevím, kdy mám dost. 

Takže mívám po ruce zdravější varianty :)

Já jsem si tentokrát vytvořila tyhle ořechové kuličky a i když jdu s vánočním tématem trochu s křížkem po funusu, nikdo neříká, že si nemůžete udělat "cukroví" i během roku. Už jsem vám přece říkala, že nikdo neříká, že musíte všechno dělat tak, jak to dělají všichni okolo ♥

Přísady

• 30g arašídové mouky
• 45g kokosové mouky
• 1 lžička perníkového koření
• 130g arašídového másla
• 10g kokosového oleje
• vanilkové flavdorps

na obalení:

• 50g kvalitní hořké čokolády (vždy 70% +)
• lžička kokosového oleje

Postup

Všechny suché přísady v misce smíchejte, přidejte máslo a olej a zpracujte v kompaktní hmotu. Takové menší doporučení je, být, co se slazení týče, ve střehu. Já flavdrops požívám hlavně kvůli vůni. A jako obvykle, ochutnávat, ochutnávat. Ale pozor, ať vám něco zbude na kuličky. :)

Když jste s konzistencí "těsta" spokojeni - drží pohromadě, můžete začít dělat libovolně velké kuličky. Pak si rozehřejte čokoládu s olejem a za pomocí lžičky je v ní vyválejte. 

Kuličky mějte v lednici. Vždycky je stačí vyndat pár minut před tím, než si budete chtít zamlsat.

Navrch jsem tentokrát dala kousky mrazem sušených třešní.

A kdyby vás zajímalo, odkud mám arašídovou a kokosovou mouku (no a vlastně i třešně), tak mrkněte na stránky Life Like. ♥