Mandlovo - kokosové sušenky

Napadá mě, že bych asi měla trochu změnit název. Protože -  zase ty oříšky. Já vím. Když já si nemůžu pomoct. Ještě si dost živě pamatuju, že jsem je dřív moc nemusela. Vlastně jako všechno, po čem se teď můžu utlouct.

Kdybyste se zeptali kohokoli z mojí rodiny, co jsem jedla jako malá, odpověď od valné většiny z nich by byla - smažák s hranolkama -. Kamkoli jsme šli do restaurace, museli jsme někam, kde tohle jídlo vařili. Vlastně spíš smažili / fritovali.. no prostě máchali v přepáleném oleji - protože jsem si na nic jiného netroufla. A jedinou zeleninu z oblohy, kterou jsem byla schopná sníst, byla salátová okurka.

Stejně tak jsem si vybírala i čokoládu. Jedině mléčnou nebo bílou. Nedejbože, aby v ní bylo něco navíc. Třeba oříšky. O rozinkách (čti [mouchách]) nebo kandovaném ovoci ani nemluvím. Byla jsem hrozně vybíravé dítě! Z ovoce jsem jedla maximálně tak jablka, jahody a meloun. Banán jedině v milkshaku. Ze zeleniny okurky, sem tam papriky, ředkvičky a kedlubny. Mrkev jedině nastrouhanou s jablkem. No a to je asi tak všechno.

Nikdy bych nečekala, že se to ve mě vůbec někdy zlomí. Z přechodu na vegetariánství, potažmo veganství, jsem ale začala být příšerně zvědavá. Moje návštěvy obchodů začaly být docela dobrodružství a jedna velká neznámá v tom, co si přinesu domů :)
Mezi regály, kterým jsem se dřív vyhýbala obloukem, jsem teď jako doma. Ke všemu jsem se dopracovala postupně, ale při každém nákupu jsem měla neukojitelnou potřebu zkusit další druh ať už ovoce nebo zeleniny. I když - nebo právě proto, že jsem si všechno připravovala sama doma a mohla to zkoušet jak za syrova, v průběhu vaření, dochucování a pak i na talíři, nesetkala jsem se doteď snad s ničím, co by mi nechutnalo.

Popravdě teď můžu vítězoslavně prohlásit

- jím všechno -

a jsem na to patřičně hrdá.

Tyhle moje hranice poznání se přehouply daleko přes to, co jsme dřív normálně používali v kuchyni. Je to díky tomu, že v obchodech můžete dost často narazit na plodiny, které se k nám dovážejí dost z daleka. Nebo vlastně plodiny, které se u nás dřív pěstovaly, pak se přestaly používat a vrací se zpátky. Díky mojí skoro každodenní zvědavosti zkusit něco nového, jím teď i věci, které většina z mého okolí nezná, nikdy neochutnala a nebo o nich vůbec neslyšela. 

Když jsem pak jedla všechno ovoce a zeleninu, přestala jsem mít potřebu dávat si sladkosti. Místo čokolády nebo sušenky (ačkoli tyhle věci jsem už skoro nejedla delší dobu), jsem si třeba dala mango. Moje chuťové preference se otočily o 180°. Oříšky jsem teda sice dřív moc nejedla, kešu a pistáciím jsem ale nikdy neodolala. A tak jsem se jednoho dne rozhodla, koupit si kešu máslo. To bych zařadila do kategorie - životní událost -. Máte rádi kešu oříšky? Měli jste někdy tohle máslo? Že ne? Chyba! Myslím, že jsem do té doby nejedla nic, co bych znala a tolik by mě to překvapilo v jiné konzistenci. Přitom to byly pořád "jen" kešu oříšky, akorát rozmělněné. Tenhle okamžik byl pro mě natolik zlomový, že jsem musela zkusit další, další, a pak další.. no a teď v tom jedu tak trochu ve velkém. Je to proto, že mám po cukrový odmlce vážně vytříbené chutě. Všechno je mnohem výraznější. 

V několika předchozích článcích (například v tomhle) jsem už zmínila, že vysadit živočišné produkty není tak jednoduché. Ne proto, že by na ně byla chuť, to ne. Ale proto, že tělo je jako stroj, který potřebuje palivo. V tomhle případě mluvím o makro a mikroživinách. Když jsem se teda naučila jíst konečně všechno, musela jsem nad svou stravou začít trochu víc přemýšlet. Hledat, v čem jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, vláknina, atd., abych mohla normálně fungovat. A víte co? Ony ty bílkoviny jsou i v ořeších. A v takových mandlích, jich je skoro nejvíc. Nehledě na to, že jsou taky plné vlákniny, která naše tělo čistí a antioxidantů, které naše buňky chrání před oxidativním stresem.

Takže tady máte tip na sušenky, které nejen, že zaženou chuť na něco sladkého, ony vám to správné palivo pomůžou doplnit. 

Přísady

• 30g jemných ovesných vloček 
• 45g kokosové mouky
• 130g mandlového másla
• 10g kokosového oleje
• 1 polévková lžíce medu
• 25g kvalitní hořké čokolády (70% +)

Postup

Suché přísady smíchejte spolu s nasekanou čokoládou. Pak zapracujte zbylé ingredience. Mělo by vám vzniknout kompaktní těsto, nechte ho tak 10 minut odpočinout. Pokud je těsto moc řídké, přisypte trochu kokosové mouky anebo dejte na chvíli do lednice. Kokosový med, olej i mandlové máslo zařídí to, že trochu ztuhne. Mezitím předehřejeme troubu na 165°C. 

Z těsta tvořte v ruce kuličky a na plechu je splácněte asi tak na 1cm silné placičky. Pečeme zhruba 9 minut. 

Tyhle sušenky vážně hlídejte a nenechávejte v troubě příliš dlouho. Protože jsou vegan, není v nich nic jako vajíčko, které by je drželo perfektně pohromadě. 

Když jsem nad tím přemýšlela, vlastně bych je přirovnala k ženě. Jsou jemné a křehké. Musíte s nimi podle toho zacházet. Dejte jim čas. Pokud na ně budete moc hrubí, proklouznou vám mezi prsty. Držte je ale opatrně a s citem a ony vám to mnohonásobně vrátí... ♥

A kdyby vás zajímalo, odkud mám kokosovou mouku a mandlové máslo, tak mrkněte na stránky Life Like. ♥