Slaný špaldový koláč

Nebo spíš..

nebezpečný slaný koláč.

Když mi hlavu napadnou paraziti v podobě neustupujících chutí na něco konkrétního, dost těžko se smířím s něčím míň. 
Jako například včera. Ještě před obědem jsem dostala nápad. Upeču si quiche! Nikdy dřív jsem ho nezkoušela, dost často si ho ale dávám ve své oblíbené kavárně. Je to slaný koláč s asi jakoukoli náplní.. nebo aspoň tam to tak dělají a je to zatraceně dobré!

Ani můj lehký oběd v podobě seitanu na způsob masových koulí v rajčatové omáčce s cuketou a bulgurem mi tyhle chutě nezahnal, takže jsem utekla z práce o chvilinku dřív, abych už se mohla pustit do díla.

Jo, kdybych v tu chvíli věděla, do čeho se to vlastně pouštím.

Otevřela jsem skříň se svými válečnými zásobami (tolik mouk, vloček, luštěnin, ořechů a kdovíčeho ještě vážně jeden člověk potřebuje?) a bez delšího rozmýšlení popadla celozrnnou špaldovou a cizrnovou mouku. Proč? No a proč ne? V podstatě nevím, jestli má quiche nějaké zásady, takže tomu říkejme prostě jen slaný koláč. :)

V ledničce už to zase taková hitparáda nebyla. Čím ho naplním? Brokolicí? Další cuketou? 

Mou pozornost ale přilákal špenát, sušená rajčata, mozzarella, zbytek cottage ze snídaně a parmská šunka. 

"Všechno je to dobré samo o sobě, tak proč by nemohlo dohromady."

No a u téhle myšlenky bych se ráda zastavila. Mám až moc dobrou představivost v tom, co k sobě bude ladit. Takže to, co jsem nakonec vytáhla z trouby, bylo takové nebe v puse, že koláč ještě nestihl ani vychladnout, já nestihla dojíst ani svůj první kousek a už jsem volala mamce, že musí přijet něco ochutnat. Mamka nasedla do auta, po cestě ještě vyzvedla babičku a pár minut na to seděly u ještě vlahého koláče. 

Skrze žaluzie prosvítaly poslední paprsky odpoledního sluníčka a do toho hrál můj oblíbený playlist Franka Sinatry s příměsí Arethy Franklin. Plameny v lucernách po bytě si tancovaly do rytmu a bytem se linula vůně čerstvě mleté kávy. ♥ 

Babička z té mojí pohody byla tak unesená, že po šálku kávy a toho koláče rozmachovala rukama natolik, že mi z mého coffee corneru shodila skleněnou frenchpress konvičku.. Ajéje. Střepy všude. Babi, tak si zase sedni. Mamka popadla koště a společnými silami jsme se snažily ty střepy co nejefektivněji sklidit. Moje na-co-koště metoda mě stála střepy v dlaních a pár kapek krve, ale to už je u mě taková klasika! 

V půl osmé večer jsem je šla vyprovodit k autu se záměrem, že ty střepy rovnou vezmu do popelnice. Vzala jsem si klíče, nasadila pantofle, zabouchla dveře, zamávala holkám a když jsem se vracela a ty klíče strčila do zámku, jen se tam tak naprázdno protáčely.. 

Co teď?

Ještě jsem to chvíli zkoušela, ale pak jsem šla zaťukat na svého postaršího souseda. Telefon si totiž k popelnicím vážně neberu a tahle situace si žádala neodkladné řešení. Viděla jsem ho podruhé a vlastně to je vůbec ten jediný, koho jsem ze svého patra už alespoň jednou viděla (a nemyslím jen v trenýrkách.. on totiž asi ani nic jiného nenosí). Ještěže mám tak ochotného souseda a "ještěže" mamka nebere cizí čísla. To mně ale v ten moment nedošlo, a tak mě pan soused lákal dovnitř, že můžu zůstat jak dlouho chci. Naštěstí si pamatuju těch čísel víc a taky štěstí, že taťka cizí čísla bere :D. Zalarmovala jsem ho, ať zavolá mamce, že se má vrátit zpátky a můžeme sehnat pomoc. Ta se vrátila už bez babičky s tím, že ji nechala v Lidlu, ať si zatím nakoupí.

S mamkou jsme do pár minut sehnali majitele bytu, ti si s tím klíčem taky přijeli zakroutit. Po pár neúspěšných pokusech ale zámek cvakl, dveře se otevřely a mně se děsně ulevilo. No, ne na moc dlouho, z druhý strany těch dveří totiž vytáhly moje druhé klíče od bytu.. 

.. tohle se z baráku snad nikdy neodnaučím :D

Achjo.

Hlavně, že pan Sinatra s Arethou si na střídačku krákorali skrze stěny až na chodbu, a že by mi ty dveře otevřely, to ne. Hlavně, že měli romantiku a všude zapálený ty lucerny....

Tak jsme se všichni od srdíčka zasmáli, mamka se dala na odchod, po cestě si ještě "neúspěšně rozsvítila" zvonkem na další sousedy, takže aby nás tam u toho mého večerního úletu nebylo málo, rázem nás tam ještě o dva přibylo. Můj skvělý slaný koláč, který se mi postaral o zábavu vlastně na celý den, když přičtu i vymýšlení, nezbyl ani k obědu. S výslužkou odešli všichni mí zúčastnění zachránci a já to náročné odpoledne místo běhu pro jistotu zakončila horkou vanou s bublinkama.

Večer mi pak ještě mamka volala, abychom se spolu zasmáli, co ten koláč způsobil. Jo, a co se babičky týče, tak ta chudák na mamku čekala venku kdesi u silnice, protože Lidl v osm zavírají a tak ji odtamtud vyhnali. 

O víkendu ho zkusím pro jistotu upéct znova, ať můžu potvrdit tuhle konspirační teorii o tom, že za všechno může ten koláč!

 Přísady

Používám odměrku velikosti 1dl. Někdy příště určitě budu mít čas mouku zvážit. Tentokrát je to ale narychlo v zápalu dojmů ze sletu včerejších událostí :), tak pak vám to tu poupravím. 

Těsto (forma vel. 28 cm)

• 2 odměrky celozrnné špaldové mouky
• 1 odměrka cizrnové mouky (není nutná, lze nahradit špaldovou nebo určitě jakoukoli jinou)
• 150g skyru / jogurtu
• 0,5 dl olivového oleje
• trochu vody

Náplň

• 2 větší cibule
• 5 stroužků česneku
• trochu olivového oleje
• 50g parmské šunky
• dvě větší hrsti baby špenátu 
• 70g sušených rajčat (používám ty, co neplavou v oleji, např. Countrylife)
• 1 light mozzarella bez nálevu (určitě můžete použít normální)
• 100g light cottage (-||-)
• 3 šťastná vajíčka (vejce od slepic z volného výběhu)
• pepř

Postup

V misce si smíchejte suché přísady na těsto, přidejte skyr, olej a vypracujte v pružnou kompaktní hmotu. Pokud je potřeba, přidejte vodu nebo mouku. Nemá být lepivé ani vysušené. To zaručeně poznáte :). Těsto dejte do pytlíku nebo potravinářské folie a vložte do lednice.
Troubu zapněte na 180°C.
Nahrubo nakrájejte cibuli, v menším rendlíku rozpalte olej, pak do něj přesuňte cibuli a nechte ji pod pokličkou zesklovatět. Nasekejte česnek a když už se zdá cibule měkká, přidejte ho k ní. Ještě nechte chvíli prohřívat a pak přidejte nasekanou šunku, aby pustila trochu vůně. Vypněte sporák a do rendlíku k ještě teplé směsi vložte propláchnutý špenát. On se spaří a rapidně zmenší svůj objem. Pak směs nechte trochu vychladnout.
Mezitím si vytáhněte z lednice odpočinuté těsto a vyválejte nebo jednoduše natlačte do formy a na několika místech propíchejte vidličkou. Nastrouhejte mozzarellu, na velké kusy nasekejte sušená rajčata, smíchejte, přidejte cottage a směs z rendlíku. Všechno přesuňte do formy vystlané těstem. Vyšlehejte si vejce s trochou pepře a koláč jimi přelijte.
Vložte do trouby asi tak na 30-45 min. Vůně a letmý pohled na povrch koláče vždycky odhalí, jestli už to bude ta správná doba k jeho vytažení.